Většinou popadneme nějaký ten košík, vstoupíme do prostor prodejny, projdeme se mezi regály, ze kterých si občas něco vezmeme, u pokladny zaplatíme a je to.
Ale napadlo vás někdy třeba zamyslet se nad tím, koho tím, co vysázíme u pokladny jak se říká na dřevo vlastně živíme?
Jistě, je jasné, že tím živíme personál toho obchodu. Od šéfa přes prodavačky a ochranku až třeba po nějaké skladníky, uklízečky a podobně.
Pak je většině z nás zcela jasné, že tím živíme výrobce toho zboží, které se tu prodává. Protože o těch aspoň někdy něco zaslechneme. Třeba když se mluví o tom, jak je velké obchodní řetězce údajně berou na hůl. Někdy tak živíme přímo dodavatele, někdy i zpracovatele.
Je to všechno? Kdepak.
Pak tu živíme kromě našinců ještě i všelijaké cizince. Protože je tu většinou spousta zboží cizího. Takže platíme třeba i Poláky, Číňany, Němce a kdo ví, koho ještě. Většinou čím chudší zákazník, tím exotičtějším asijským cizincům přispívá nějakou tou korunou.
Pak platíme třeba i našim politikům. Nebo tedy státu, ale to vyjde skoro nastejno. Protože se stačí podívat na účtenku, kde se uvádí, kolik ze zaplacených peněz byla daň. A to je hodně velké číslo.
Pak platíme ale i za jiné zloděje. Co naši spoluobčané ukradnou, to obchodníci nemohou jen tak odepsat, aby nezkrachovali, a tak nám to rozpočítají do ceny všem.
Stejně jako nám rozpočítají i to, co se zkazí, co se musí zničit, protože to prošlo a nelze to už zužitkovat.
Platíme i energetikům, vodárnám, správcům kanalizace, kotelnám nebo dodavatelům paliva, dopravcům, kteří nám sem zboží odněkud přivezou, šejkům, kteří prodávají ropu, z níž jsou pohonné hmoty. Platíme nadnárodní korporace, kterým obchody často patří, platíme bankéřům, kteří obchodníkům i ostatním spravují peníze, platíme…
A tak tu tak sedím, přežvykuji chleba s paštikou a mám dobrý pocit z toho, kolik lidí kvůli mně nemá hlad. Kolik si jich díky mně a mně podobným vydělá, aby mohli taky jít nakupovat.